Krkonoše byly v pravěku a středověku téměř neosídlené. Skoro celé pohoří a část podhůří bylo pokryto neprostupnými
hvozdy, které tvořily až do středověku přirozenou ochranu Čech před invazemi ze severu. Přesto však kolem toků
větších řek údolními nivami vedly stezky spojující Čechy a Slezsko.
První zmínky o kolonizaci podhůří jsou známy z poloviny 13. století, jednalo se pravděpodobně o slovanské osídlení.
Později pak přišla druhá kolonizační vlna německého obyvatelstva, které se usazovalo v 2. polovině 13. století
hlavně v blízkosti řek Úpy a Labe. Tak začala v podhůří vznikat střediska městského typu, např. města Hostinné a
Trutnov. Ve 14. století nastal zlom, když se Slezsko stalo součástí Koruny české a pohraniční lesy ztratily svůj
strategický význam. Nastal větší přísun kolonistů, kácely se lesy a zakládaly pastviny a pole.
Dům Kryštofa z Gendorfu z 16. století ve Vrchlabí
Ve 13.-15. století se v Krkonoších potulovali nejen osamělí lovci, ale též hledači zlata, stříbra, drahých kamenů, a
cizinci nazýváni Wallen - Vlaši.
Dalším důležitým prvkem byl v průběhu 16. století rozvoj hornictví. S hornictvím souvisela i těžba dřeva, která se
později proměnila v obrovskou devastaci lesů. Veškeré dřevo bylo zužitkováno, a tak nedocházelo k přirozenému
omlazování lesa. Došlo to tak daleko, že těžba musela být ukončena roku 1609 a přesunuta do Orlických hor.
Během třicetileté války docházelo k osidlování vyšších horských částí. Obyvatelé podhůří se snažili utéci do bezpečí
hor, zakládali nové osady na méně dostupných místech. Mělo to pozitivní dopad v tom, že roku 1710 došlo k přesnému
vymezení hranice mezi Čechami a Slezskem. V 16. a 17. Století se také začalo rozvíjet tzv. budní hospodářství.
Majitelé panství zakládali boudy, ty pak pronajímali budařům. Chovaly se zde krávy, kozy, ovce, koně a vyráběl se ve velkém množství sýr.
Tzv. Rýchorský kříž z roku 1805
V 18. s 19. století byl stav lesů velmi špatný. Docházelo k likvidaci a přeměně vysokohorských porostů. Zmizela
veškerá vzácná květena. Začalo se se zalesňováním, avšak díky dováženému osivu docházelo k postupnému vytlačení
původního, velmi odolného ekotypu smrku ztepilého. Byl nahrazen méně odolnými druhy.
Na přelomu 19. a 20. století se v Krkonoších začala rozvíjet turistika, hospodářská stavení se měnila v turistické
objekty pro ubytování návštěvníků. Z původně malých osad se stávala významná turistická a sportovní střediska.
Značná část Krkonoš je součástí národního parku (Krnap), který byl vyhlášen roku 1963. Jeho rozloha činí asi 38500
ha.
