Historie

Poprvé bylo toto území osídleno již lidem popelnicových polí (12 - 1500 let p. n. l.), později Kelty (4. st. p. n. l.). První osady vytvořily však až kmeny Germánů v 2. st. p. n. l. Jejich osídlení vystřídaly v 5. století slovanské kmeny, které se živily především lovem a zemědělstvím. Po celý zbytek 1. tisíciletí však celá oblast byla jen velmi řídce osídlena. Jako hraniční oblast bylo České Švýcarsko a Lužické hory často místem bojů a nepokojů.

S postupem feudalismu se začaly utvářet první vládnoucí rody a vznikat jednotlivá panství. Jednalo se především o rody Markvarticu, Vartenberků a Berků z Dubé. V této době nastalo druhé, rozhodující období osidlování. Do oblasti přicházejí nové skupiny osídlenců z blízkých i vzdálených německých zemích. V podpoře kolonizace vynikal především Přemysl Otakar II. Nástává rozmach obchodu a řemesel. Roku 1451 se českosaská hranice vytváří v podstatě v současné podobě. Po bitvě na Bílé hoře dochází k změně mnohých panovnických rodů.

Během třicetileté války krajem několikrát prošlo vojsko, které jej vyplenilo. Po vyhlášení tolerančního patentu roku 1781 přichází do kraje protestančtí řemeslníci a obchodníci. V 19. století se textilní a sklářský průmysl industrializuje. Nejsevernější Čechy se stávají jednou z nejrozvinutější oblastí Rakouska Uherska.

Vlivem rozvoje turistiky se především České švýcarsko začíná orientovat na turistický ruch. Po vzniku Československa se zde začínají projevovato národnostní neshody mezi Němci a Čechy. Po Mnichově roku 1938 se oblast stává součástí Velkoněmecké říše. Po druhé světové válce rozvoj oblasti negativně ovlivnil odsun německého obyvatelstva. Oblast byla uměle osídlena lidmi z vnitrozemí, kteří neměli k této krajině výrazný vztah.

V současnosti dochází k novému rozvoji v této oblasti, především díky turistickému ruchu. Oblast Českého Švýcarska byla roku 2000 vyhlášena Národním parkem. Lužické hory jsou Chráněnou krajinou oblastí od roku 1964.