Historie Orlických hor a Broumovska

Nejstarší osídlení oblasti spadá až do období středního paleolitu. Nálezy z této doby byly objeveny u Dobrušky. Ve 14. až 9. století př. n. l. obýval oblast především tzv. lid popelnicových polí. Ten byl později nahrazen slezskoplanětickou kulturou a po roce 400 př. n. l. kulturou laténskou.

Počátky

Zámek v Náchodě

slovanského osídlení jsou spjaty s rodem Slavníkovců. Po jeho vyvraždění se oblast dostala do držení pražských knížat. Jejich opěrným bodem byl hrad Opočen, který se stal základem pozdějšího města, nebo hrad Vratislav. Zde byly roku 1108 vyvražděni Vršovci. Důležitým zdrojem příjmů této doby byly obchodní stezky s Kladskem. Stezky sloužili také k obraně země proti vpádu nepřítele. Oblast byla kolonizována i prostřednictvím klášterů. Významnou úlohu hrál cisterciácký klášter Svaté pole nebo cyriácký klášter Orlík. Oblast Broumovska byla díky divokému a neprostupnému porostu bez trvalého osídlení prakticky až do 13. století, kdy tu benediktýni založili kláštery v Polici nad Metují a Broumově.

Období od 13. do 15. století je pro oblast charakteristické stavbou početných sídelních a střážních hradů, např. Potštejn, Žampach, Kyšperk, aj. Ve 13. století probíhá intenzivní vnitřní kolonizace, v níž hrály kromě panovníka významnou úlohu také Drslavici a páni z Drnholce, kteří zde zakládali nová sídla. Přirozenými centry se v té době již stávala podorlické města a městečka, například Rychnov nad Kněžnou, Dobruška, Solnice, Vamberk, Lanškroun aj. Vlastní oblast Orlických hor byla významněji kolonizována až v polovině 14. století. V této době dochází i k rozkvětu plátenictví.

V době husitské zde bylo na Orebu u Třebechovic založeno ozbrojené bratrstvo, nazývané Orebité. Na stranu Husitů se přidali Solničtí nebo páni z Rychnova. Za významnou pomoc císaři Zikmundovi byl pánu Půtovi z Čatolovic udělen hrad Potštejn a později celé Kladsko.

Do dějin oblasti zasáhla významně i Třicetiletá válka. Spor o luterský kostel v Broumově byl jednou z příčin pražské defenestrace a stavovského povstání v roce 1618. Po porážce na Bílé hoře postihly kraj rozsáhlé konfiskace majetku. Roku 1628 vypuklo rozsáhlé povstání nevolníků na opočenském panství proti přijetí katolické víry. Došlo k jeho krvavému potlačení. Poté se sešlo u Kunštátu asi 4000 sedláků, kteří dobili Opočno, Nové Město nad Metují a poté i Náchod, ale nakonec byli rozprášeni císařským vojskem.

Za doby národního obrození zde působila řada buditelů, například Bohuslav Balbín, Josef Dobrovský nebo F. L. Hek, který se stal přeobrazem jiráskova F. L. Věka. Období od 2. poloviny 19. století lze charakterizovat úpadkem lnářství a nástupem bavlnářství.

Po vzniku samostatného Československého státu

Opevněný srub u Haničky

zde v Rokytnici němečtí separatisté vyhlásili celé pohraničí jako součást území Deutsch-Böhmen. Československé vojsko území obsadilo až 15. prosince. Na obranu proti válečnému ohrožení ze strany Německa byla v hraniční oblasti budována obranná pevnostní linie, skládající se z malých, středních a těžkých pevností. Orlické hory byly v budování pevnostního systému oproti jiným oblastem nejdále. Významnými tvrzemi byly například Hanička, Dobrošov nebo tvrz u vrchu Adam.

Obyvatelstvo Orlických hor se živilo především plátenictvím. Významnou úlohu zde sehrálo také sklářství. Od 16. do 20. století zde působilo na dvě desítky sklářských hutí. Na mnoha místech je doložena také těžby železné rudy. Rostoucí potřeba dřeva vedla i k rozvoji jeho těžby, což významně ovlivňovalo obraz krajiny.

Od počátku 90. let 19. století byla v oblasti budována síť turistických značených cest. Roku 1921 byla vytvořena tzv. Jiráskova cesta o délce 97km, nejdelší v Orlických horách. Lyže se zde objevují na počátku 90. let 19. století a počínají vznikat lyžařská střediska. První bylo v Sedloňově a druhé v Bartošovicích. Rozvoj lyžování nastal především v období mezi válkami.

Ve 20. století bylo území Orlických hor i Broumovska vyhlášeno Chráněnými krajinnými oblastmi. Nachází se zde i řada přírodních rezervací.